Píseň umělcova.

Ovšem snaha

k hvězdám sahá,

ale čin je trpaslík.

Těžká dráha!

sporá vláha,

však i za tu nebi dík!

Chceš-li tvořit,

hleď dřív zbořit,

předsudkem co v duši vře,

z tmy se vznořit,

jen se kořit

vlastním bohům v žití hře.

Sladké tóny

jako zvony

rodné vísky zní ti v sluch,

v skřek a stony,

v divé shony,

v zmatek nadějí a tuch.

Krutá láska,

smavá maska,

plná číš a pohodlí;

struna praská,

ta tam sázka,

pospěš, čas ten neprodlí.

Pevnou rukou

v nesouzvukou

hmotu vpustiž ducha šíp!

Sladkou mukou

křídly tlukou

myšlénka a cit a vtip.

Rozbij kruhy,

krása v tuhý

formy kadlub spjata jest,

v skráni duhy

v světa luhy

zří, pod nohou moře hvězd.

Za ní směle,

ať vzplá v těle,

rozděl dobře světlo, stín;

s trpitele

hložím v čele

laur přec padne tobě v klín.

Nepadne-li,

život celý

byl přec krásný v službě té;

jen kdo smělý

živlům velí,

vyvolá květ z poupěte!