PÍSEŇ UŠTVANÝCH

Noc únorová. Vítr mrazný je

a z dálek hučí šťastných orgie.

Výkřiky, smích a praskot plných stolů,

zvrhnutá číš – a my jdem’ dolů, dolů. –

Do pustých chrámů o chléb prosit jdem,

by nebe dalo, co nám vzala zem. –

Nehoří svíce, tápáme jen tmami

a jsme tak, bože, opuštěni, sami.

A ruce naše k prosbám rozpjaté

se proměnily v pěsti zaťaté,

modlitby ztvrdly dlouho tužbou retů

a zraky vzplály barvou žhavých květů. –

Je shasnuto a všechno v mdlobách dříme,

my klneme a již se nemodlíme,

nás vyštvali a jsme tak sami, sami,

zvěř rozdrážděná, lačná pod hvězdami!