Píseň úvodní.

Ach ano, již je dávno tomu,

vše jako sen mi připadá!

Dnes je má duše jako smutná

a opuštěná zahrada.

Stín leží tam a paprsk světla

se na dno sotva prodere,

kde neznámy a pošlapány

tlí květy z mládí veškeré.

Ty velké sny a touhy smělé,

jež kdys mi žitím svítily,

ty otřásly se do základů

a do cesty se sřítily.

Ach již je dávno, dávno tomu,

o štěstí dnech kdy zpíval jsem,

dnes myslím na to s trpkým srdcem

a s trpčím ještě úsměvem.

Dnes všemi zapomenut čekám,

kdy čas mou stopu zarovná,

jdu na smrt Záviš málomocný: –

Buď zdráva moje královna!