PÍSEŇ V ALPÁCH.

Nad ledovci měsíc kráčí

jako bílý duch;

rubáš mlh za sebou vláčí,

klesá níž a pak se stáčí

v skalisk těsný kruh.

Bílí obři strmí k výši,

v hrotů stech a stech,

velebou a chladem dýší,

div se ňader úžas ztiší

na zdivených rtech.

Nad nejvyšším štítem hory

hvězda jediná,

perleťovým leskem Zory

svítí v srdce bouř a spory,

pod ní hlubina.

Poutník úžej v plášť se halí

u ztracených cest;

cítí, jak jest malý, malý...

věčnosti dech co vlá z dáli

ku ledovcům s hvězd.