Píseň v bouři.

Toť příšerná je houpačka,

sem, tam!

Toť slaná, kalná omáčka,

br! plný chřtán jí mám!

Tma na dalekém obzoru

a jde to dolů, nahoru,

sem, tam!

Hoj k hvězdám nás to houplo teď,

zas v hloub!

Ba, nejsme víc než bídná smeť.

Král bouře v moře stoup’

jen jednou nohou, bude tíž,

až oběma k nám skočí blíž

a v hloub.

Hoj, jak to hvízdá v provazech,

ký svist!

Jsme v divokých těch nárazech

co ve vichřici list.

Kde smích je dam a pánů žert?

Jen lodník kleje: Vem to čert!

v ten svist.

Halo, tam rána z děla, hoj,

tam blesk!

Sjel do vln, vzkypěl jejich roj,

až do kajut zněl třesk,

náš Leviathan do žeber

snad ránu dostal, jak pad’ v šer

ten blesk!

Aj, při číši se v klidu smát –

ký div!

Leč na palubě v bouři stát,

do vln zpěněných hřív

svůj houkat vzdor a divý ples,

a letět v peklo, do nebes:

to div!