PÍSEŇ V BOUŘI.

„Ach, napiš pro mne píseň, byť jen krátkou,

slok vázu naplň lásky hudbou sladkou,

ta hudba v duši jemně bude hřát...

Ty mlčíš?... Tvoje srdce chladne,

v něm růže lásky naší vadne,

tak jako dřív ty nemáš mne víc rád...“

Dvě drobné ručky dětinně mne prosí,

v zrak náhle tryskne vláha slzné rosy,

však marně: píseň moje zmizela,

kol Bída žluté ruce spíná,

jen pláč se v moje srdce vtíná

a chmury stesk mi used’ do čela.

Boj o chléb kol mne denně hřmí a víří,

jak bouře vln ten boj se dále šíří,

slyš, rozkacených proudů šumění!

Z mé duše v děsných živlů vřavě,

jak s ostrůvku, jenž rván je dravě,

ulétli zpěvní ptáci splašeni.