PÍSEŇ V HORÁCH.

Bystřiny se valí s hor.

Srdce! necítíš, jak vzdor,

starý vzdor ti v ňadrech pučí,

s bystřicemi v závod hlučí,

propastem nechť do náručí

skácí tě jak meteor?

Nad bystřinou v mraku pták

s písní vzletěl do oblak.

Srdce! nechceš vzhůru za ním,

k oněm sosnám, k oněm stráním,

s jásáním a požehnáním

střásti všechen prach i tlak?

Dolů teď, zas nahoru,

v nekonečném prostoru

mezi ptáky, mezi zdroji,

v stálém znoji, v stálém boji,

váháš, tluk tvůj žasem stojí

dvojích citů ve sporu.

Bystřiny se valí s hor,

v srdci bouří starý vzdor,

s výše zvoní ptáka zpěvy,

v srdci tají, žehnou hněvy.

Než taj žití se ti zjeví,

znikneš jako meteor!