Píseň v lese.

Po krajině velké, bezeměrné

rozlévá se moře noci černé,

nikde hvězdy, jež by zářit chtěla,

jen v mé duši píseň osamělá.

Pro koho tě, prostá písni, nesu?

Ticho kol, nuž zazpívám tě lesu!

Slyš, kdos se mnou zpívá zas a zase! –

Ne, jen ozvěna mně vysmívá se!..