PÍSEŇ V LESE O ŠTĚSTÍ

Já v objetí své štěstí,

jsem vyhléd’ z okna ven:

– Dva koně stáli pod ním

a vůz byl připraven.

A zachmuřil jsem čelo.

Mé štěstí prchlo v dál.

A jak mne opouštělo,

já slyšel ořů cval...

A slzy maje v očích

jsem ruce spínal zpět.

Jen divých koní dusot

však slyším nocí znět.

Konečně koně stanou

a vystupuji ven.

Samotou lesní těžce

jak jsem to překvapen!

Kol husté řady stromů...

Hle, moje neštěstí:

nevěřím, že tou cestou

se koně proklestí.

A mrtvé ticho všade.

Já chtěl bych v zajetí

zřít pod okny dva koně

a žalu ujeti...