PÍSEŇ V SENOSEKÁCH.

Hejsa máme senoseky,

Ať to víte lesy, řeky,

V senosekách zpěvy, ples;

I žežhulka tam na buku

Provolává: kuku, kuku,

Má panenko kde jsi, kde’ s?

Když volá tak žežhulice,

Proč ne na své krasavice

Mládenci jak jarní květ?

Pojďte panny, vstupte v řady,

Hrabte švárně seno všady,

Hrabte k předu, hrabte zpět.

My to šeptnem jen tak sobě,

Že jste krásné v této době,

Jako růže na poli;

A kdo vzhlédne v modré oči,

Tomu srdce povyskočí,

Zplane – sladce zabolí.

Točte se na louce čile,

Jako v tanci přespanile,

Hospodyňky z vás budou;

Panny ježto pracovaly,

Do statečků hned se vdaly,

Každá žínkou jest milou.

Hrabte panny, cupy, dupy;

Nesvezem-li – dejte v kupy,

Slunce svítí – krásnýť čas;

Jednou panny místo sena

Vozit budem vaše věna,

Budem zpívat – výskat zas.