Píseň v stříbru a šedi

Nebyla vy jste princeznička

ze Sforzů nebo Rienzi,

nechodila jste v modré kápi

Milánem, Římem, Florencí;

zlatavá řecká otrokyně

z Euboji válkou zasuté,

nečesala jste rudé vlasy

královně nilské Nepete;

barbarce rusé ze severu

s kouzelným jménem Melinta

netesal vdovec Centurio

náhrobek pod zdí Carnunta;

či vyklouzla jste z písně oné

o popelavé galánce,

která tak trápí mladou hlavu

za hvězdné noci na lávce;

či...? Ale to jsou třesky plesky,

jimiž si člověk krátí čas,

když dívává se do únavy

v skleněně popelavý vlas,

v stříbřitě šedých očí clonu,

za níž spí dálka neznámá,

kde potonuly staré časy

tak bez návratu jako já.