Píseň v září.

Ó luzní dnové v září,

kdy zladěno vše v klid,

kdy úsměvem vše září

i myšlénka i cit!

Kdy ve stříbrné síti

svět z rána chycen jest,

na místo listů svítí

na javoru sta hvězd;

kdy v sítině a slati

se shluká ptactva tlum

a nad luka se tratí

ten křídel skřek a šum!

Ó luzní dnové v září,

vás vítám v pohnutí

a dojmy staré září

mi v novém vzplanutí!

Ten váš klid plný něhy,

ten chlad, jímž stlumen žár,

víc rozchví ňader břehy

než léta ruch a var;

to kouzlo plné smutku,

vzduch plný loučení,

v nich vítězné v svém skutku

mi jásá nadšení!

Toť kmeta úsměv vlídný,

jenž ví, že dobře žil,

a nyní hledí klidný

na poslední svůj cíl;

toť básníka je snění,

jenž s výše k zemi slet’

a ví, že z jeho pění

svět klas má nebo květ;

toť ples, jejž cítí noha

na konci dlouhých cest,

to tichý úsměv Boha,

když děl: Vše dobré jest!

Ó luzní dnové v září,

kdy zladěno vše v klid,

vám rovny vždy ať září

má myšlénka i cit!