Píseň válečná.

Chop zbraně se a kráčej v boj,

kde mečů seč a ropot děl,

a nitra svého nepokoj

i srdce stesk i srdce žel

spni zapomnění řetězem

a chtěj být vítězem!

Vyrvi se matce z objetí

a opusť mužně otce dům,

a zbraň, z níž zhouba poletí,

přitiskni ku svým chladným rtům,

a srdce spoutej řetězem

a chtěj být vítězem!

I lásky opusť květný sad,

kde žhoucí ret se pojil s rtem,

kde celé noci častokrát

svou myslí bývals dítětem;

vše toto spoutej řetězem

a chtěj být vítězem!

A prapor vytyč v onu říš,

kde trůní světy jasných hvězd,

a bojuj, pokud neuzříš

otrocká pouta z lidských cest,

vše bludné spoutej řetězem

a staň se vítězem!

A svobody až první vznět

se bude světem šířit zvěsť,

pak ber se ve vlasť svoji zpět

a vyřkni: „Bojům konec jest;

čas spoutat zbraně řetězem –

jest lidstvo vítězem...!“