Píseň veselého odchodu.

Ne, nemám, proč se strachem chvít,

a nemám, co bych hlídal.

Na stráni nutká Prokšů Vít

pomalou kravku „Jdi dál“.

Ta přes Vítův se šourá lán,

a pluh ten vleče polem.

Já chodím jako Kristus Pán

a kážu lidem kolem.

Mně vzchází jitra růžová,

kraj daleký mne vítá.

Já bral jsem příliš doslova

to „Jdi dál“ Prokšů Víta.