PÍSEŇ. (VI.)

Ó, Naděje, ty dobrá vílo bílá,

ty Těšitelko v bolu hrůzných chvil,

ty Sílící, když slední klesá síla,

čím bez tebe by bědný člověk byl?

Ó, Naděje, když vše nás opustilo,

a úzkost děsivá rve naši hruď,

a v duši soumrak je – Ó, dobrá vílo,

ty při nás stůj, ty spásou naší buď!

Ó, Naděje, zvlášť v této hrozné chvíli,

kdy divoký se orkán rozzuřil,

kdy všechno lká a všechno hrůzou kvílí,

jak celý svět se vlastní krví spil,

Ó, s námi buď, ty dobrá vílo bílá,

ty Těšitelko v bolu hrůzných chvil,

ty Sílící, když slední klesá síla –

vždyť bez tebe, ach, čím by člověk byl!...