Píseň vzdoru.

Již starý orloj rozzpíval se do půlnocí

a volá: Ave budoucnostem, – –

do světel na obzorech rozhořených ohňů

my jdem a jdem a nad tmy rostem.

Své vůle ostřili jsme na výsměchu silných,

když hrdost stiskli na minima, –

ať jeden vůdce velký pad' na barrikádách,

nám v duších horkých z dálek hřímá!

Své touhy křtíme v studních nesmrtelných vzdorů,

a lámem hrdě pokušení –

jdem mlčící jak hroby, ale v chrámech srdcí

už jitra zvoní na vzkříšení!

Ne, nerouhejte se nám! Jdou nás celé řady,

zmar velkých království z nás dýchá – –

Což necítíte kouře doutnajících pádů,

v nichž udusí se Vaše pýcha?