Píseň vzdoru.

Jen k sobě blíž, jen k sobě blíž,

a nechte vlky výti!

Druh vedle druha na stráže –

my máme proč se bíti.

Nám všechno sobci odňali,

zaváto naše štěstí;

však píseň vzdoru zapějem

a zahrozíme pěstí.

Echo té písně zaletí

do lože s baldachýnem,

kde naše slze a náš pot

tlí v otrokáři líném.

A k písně slokám průvodem

i chřest okovů zvučí,

a krok i zpěv jak vodopád

přes šraňky států hučí.

Za sebou mosty stržené,

za nimi ať stesk dříme!

Před námi, bratří, budoucnost –

my zpět se nevrátíme.