Píseň Walkyr na bojiště ujíždějících.

Jedeme, jedem

ve mračnu šedém,

na hřebci hnědém

sedí z nás každá.

Vedle ní sedí

Odboj a Vražda;

z oka Smrt hledí.

Co dál, se neptáme, s listím jen šeptáme a všecko deptáme

v divoký cval,

blesk tmou-li prokmitá, našeho kopyta jiskra to vlnitá,

jak hřmíme dál.

Jedeme, jedem

v měsíci bledém,

rubáše předem

pro mrtvé muže,

pro mrtvé panny,

poupata, růže

z Walhaly brány.

Kdo že nás zastaví? Kolem kraj mlhavý, západ jen krvavý,

tam zuří řež!

Na poli, na stráni, krákají havrani, o štít meč vyzvání...

S vichřicí spěš!

Jedeme, jedem,

vlnami, ledem,

za sebou vedem

hladové supy,

vlky a kance,

na mrtvol kupy

v divoké tance.

Otec tvůj? – Zbodni jej! Matka tvá? – V divý rej na chvoště za ní spěj,

my přijdem v čas!

Bratr tvůj? – Sraz mu leb! Sestra tvá? – Koně tep! Zdvihni leb jako střep,

žízeň svou has!

Jedeme, jedem,

močaly bředem.

Krví jak medem

sládnou nám ústa.

Houkáme v dálku,

mlha kde hustá,

čicháme válku.

Před námi: Strach a chvat! Vedle nás: Děs a chlad! Za námi: Mor a hlad!

Divoký let!

Mrtvol kde tmí se stoh, zvedáme s krví roh, padl muž, padl hoch,

nám patří svět!

Ve mračnu šedém

na hřebci hnědém

přes močál, podél skal v divý cval

jedem...