PÍSEŇ Z 1915

V szegedských kasárnech

na velkém dvoře

pod třemi platany

pěšáček svázaný,

v maďarském městě ten voják Čech

polyká hoře.

Ke stromu přivázán

zvolna se svíjí,

pod třemi platany

svíjí se bezbranný,

u nohou čeká mu s vodou džbán,

vteřina míjí.

Jak zvadlá květina

hlavičku sklání

pod košem platanu

pro smích a pohanu,

vteřina dlouhá je, hodina

je k nepřečkání.

Zatěká bez rady

zrak, jenž se kalí,

se třemi platany,

kletými platany

splývají lidé i fasády,

slunce, jež pálí.

Vše mu kams uplývá

závratnou strží,

pod třemi platany

vojáček spoutaný

bled, zhroucen náhle se usmívá;

jen strom ho drží.

Žilo to vteřinu,

snad pokus o sen:

zmizely platany,

na návsí s kaštany

maminka sedí, jí do klínu

padá jak skosen.

Okamžik byl to jen,

vteřina štěstí.

Vodou ho polili,

procit’, snad na chvíli,

narovnán, k platanu přitažen

lhostejnou pěstí.