PÍSEŇ Z HLUBIN.

Smutný světa spasiteli!

Dej mi sílu, abych smělý

vybudoval z trosek let

nový svět.

Po slávě jsem vzepjal rámě,

vnitřní plamen užírá mne.

Věřím, doufám, z plných cév

liju krev.

Věřím, doufám, stavím vůlí,

srdce matek lomím v půli;

životů já vyšlu v skon

milion.

Žena pro dnešky lkát umí,

bohu zítřků nerozumí.

Plod, jejž zrodil její klín

dán mu v oběť: Toť můj syn.

Mužů bůh hlad věčný, vlčí,

matek bůh je hrob, jenž mlčí.

K žití až jej vzkřísí čas:

vydá hlas.