PÍSEŇ Z NAŠEHO STOLETÍ.

Vše, co vřelého máš v duši

ukryto,

vyrvi to!

Drzé čelo, drsné řeči

získají ti úctu větší,

ale srdce na posměch

lidí všech

v budoucích ti bude dnech,

někdo-li je v tobě tuší!

Jsi-li šťasten, mezi lidi

nechoď s tím!

Kamením

vytlukou ti štěstí z hrudi.

Anděl Páně neprobudí

úsměv na tvých zprahlých rtech.

Doma nech,

v bláhových co spřádáš snech, –

běda, někdo-li to vidí!

A kdo vskutku jsou ti drazí,

těch se střez

raděj dnes,

než tě zítra zaprodají.

Padni v tůň po srázném kraji:

Pes, po němž jsi bičem šleh’,

z bařin těch

vyrve tě na suchý břeh.

Člověk? – Nohou tě tam srazí!