PÍSEŇ Z PODLETÍ

Poslední slunce žhnulo,

kdy vadly květy luk.

Mne jak by obejmulo

dvě loučících se ruk.

Hladily lesy, skály,

zvětralou hlavu mou

a ještě jako z dáli

se zabělaly tmou.

S bohem a na shledanou,

kynuly v dřímotu

všem, kdo jsme šli tu branou

smrtí i životů.