PÍSEŇ ZA VĚTRNÉHO DNE

Oblohou modrou zpívá

slunečné větrno mladé.

Čas je, kdy tulácké srdce

mílové kroky v svět klade.

Rychlostí větru a oblak

přes kopců sesuté hlásky

míříme lukami, lesy

k hrobům i studánkám lásky.

Domu kde rodného kouři

zčernaly jabloně sadem.

V mládí kde bloudila duše,

raněná po světě hladem.