PÍSEŇ ZAPOMENUTÍ.

Už bílé myši vyskákaly

ze shnilé lodi života,

jen jeden maják v širé dáli

se rudým okem blyskotá.

Já pod ním bloudím, jak mne osud

sem zahnal v bouři před lety,

však v srdci mém se chvěje posud

ten přelud lásky zakletý...

A myslím někdy, lásky slova

snad vyřknou ústa hedvábná...

či hlava moje, vyhnancova,

klid najde moře až u dna?