Píseň „Zase o jednom dni.“

Den zdechnul. Bídně. Jak chycená zvěř

v zakrytou jámu věčnosti se sřítil.

Ustydlé krve stopy kanou v šeř

a v kalužiny žlutých ulic...

Oh, světlo! světlo! světlo! Tápaje

po zemi osleplý se večer vleče.

A proudem lidstva, ruchem tramwaye

splývavé, zdloužené se táhnou stíny.

V jakémsi prázdnům směšnu zahynulý

ten den odněkud ještě zakřičel...

Mlč! Kliď se! Chytrákům jsi zahřál hnízda?

Mlč! Mne se neptej! Co’s ode mne chtěl?