PÍSEŇ ZBLOUDILÝCH PTÁKŮ.

Jistě všecko zas tak přijde:

Budem zlořečit té chvíli,

v níž jsme, ptáci zabloudilí,

setkali se jedenkrát:

kdyby však tak někdo z hlubin

našich duší chtěl ji vzíti,

viď, že dáme raděj žití,

ty je dáš i já dám rád.

Svými pouty budem trhat,

ale nebude v nás síly,

abychom je odhodili,

nebude už vůle snad,

z jedné hořce sladké číše

společně dál budem píti

svoje peklo, nebe, žití –

žehnat jí i proklínat!