PÍSEŇ ZE SEDMNÁCTÉHO STOLETÍ.

Zlaté město Libušino,

pod Petřínem, na Vltavě,

když tak na tě vzpomenu si,

plakala bych usedavě.

Proto mluví převýznamně

každá stěna, každý kámen,

by nám v líci nad tvou změnou

vzhořel rudý studu plamen?

Kde tvá řeč, jež s trůnu zněla,

z královských řad bojovníků?

bolno vidu, trapno slechu!

naříká si – v čeledníku...

Co nám zbylo z naší slávy?

z kalichů jen pouhé střepy,

nyní vstana co bys našel,

tatíčku náš, Žižko slepý!

Hučí proudy Vltaviny

smutně v půlnoc, smutně z rána,

sláva města Libušina

zahrabána, zahrabána. –