Píseň žebráka.

Kdes v dáli štěká pes

tak teskně, šíleně,

a v duši moji vnes’

jen sny a vzpomínky

na trochu zeleně,

na rodnou ves,

kde štěkem huňatý

mne vítal pes.

Tak jdu, bych někde kles

na pusté ulici,

v svém nitru hlad a kal

svých přátel na líci!

A náhle stesk mne jal:

jen zavřít zrak a spát,

ó spát, a spát a spát –

ne zde a ne kdes:

v tom koutku ztraceném,

kde tlí a práchniví

náš věrný pes!