Píseň žebrákova.

Sychravo je v světě,

v chorém srdci tmavo,

kamo ukryješ se,

moje těžká hlavo?

Do polí se skryje

koroptvice mladá,

havraň černoperá

v temné hvozdy spadá.

Drabčík do kořenů,

střízlík v kyprosť proutků,

však kam ty se děješ? –

Nemáš ani koutku.

Snad že bouře vání

ze zlatého stlaní

kolébku ti zrobí

ku věčnému spaní.

Snad že Sever dujný

v nedočkavém vzletě

hebkým zimy pláštěm

sdílně ukryje tě.