Píseň zedníkova.

Pod rukou mi roste zeď,

síň hned bude hotova,

přijde sem, co neviděť,

mladý párek z venkova.

Skryje zrakům zvědavým

štěstí své tu nejvíce,

jizba, kterou postavím,

bude jistě ložnice.

Teplý krb ji prohřeje,

lampy svit ji vyzlatí,

venku budou závěje,

vichřice a vývrati.

Ona celá k němu lne,

on je stále u ní blíž,

co ty, hnízdo útulné,

všecko tady uvidíš!

Vzpomínky a polibky

budou jejich zábava,

až pak začne kolíbky

hudba tady houpavá...

Silná se mi, stěno, dař,

polibky a děcka smích

nesmí slyšet samotář,

kdyby bydlel vedle nich!