PÍSEŇ ZIMNÍ.

Sním – – V daleký v saních my vyjeli kraj,

zní rolničky večerní plání...

A kol nás vše v sněhu, jak stříbrná báj – –

Ó, přitul svou skráň k mé skráni!

Ó, přiviň se ke mně v nejsladších snech,

k mé hrudi úže, vždy úže –

ať zlíbám pyl květný na tvých rtech

a na líčku ohnivé růže!

Jen dál, vždy dál! – – Až ke konci cest

v dál za obzor, kde mizí země! – –

Dnes pojedem spolu až do kraje hvězd –

Ó, blíž jen přiviň se ke mně!

V hloub nebes dnes oř můj se rozletí,

jak hřmí ty peruti šumné! – –

Mé dítě zlaté – jak je ti?

Ty chvíš se? Ó, klidně sni u mne!

Viz, Saturna zlatý teď protkli jsme kruh,

v dál mléčnou se řítíme drahou – – –

Sen prch – – dál k hvězdám však letí můj duch,

co líbám hlavu tvou drahou...