PÍSEŇ ZIMNÍ

Když zimní jde noc a bílý je les

a větrná bouří se rovina,

kdo kráčí tu, na krb, a na oči dvě,

jež čekaly ho kdys, vzpomíná.

Pěšinou utvrdlou doduněl krok

a rozlitý potok zamrzal,

kořenů těžce se držel již břeh

a vítr Istně vál a těžce se rval.

Kdo denně tu kráčí, co poví mu

táž pěšina se vsí tou šedivou?

Ošlehán nocí a větrem a tmou,

zda ohřeje se tam u očí dvou?