PÍSEŇ ŽIVOTA.

Já tebe miluji, miluji,

slzami vykoupená,

a přece srdce mé, o blahu sníc,

bolestně chvílemi sténá.

Podej mi ruku... ta v klopotě

ode dne ke dni ztvrdla –

nám, kteří boj svůj jsme probili,

ký zloboh zadrhl hrdla?

Podej mi duši... ta smutna je –

křidélka rozmačkána...

plakali, hořce jsme plakali,

v zářícím úsměvu rána.

Ký zloboh nízký a lepkavý

v prachu nás vléci se nutí,

když pět chcem, milená, hymnus svůj jásavý,

Života vykřiknutí!