PÍSEŇ ŽIVOTA.

Té básně dosud jsem nenapsal –

co živ jsem, slyším ji zníti,

a je v ní životní smutek, žal

s radostí zemského bytí.

Srovnáno, zladěno všechno je,

slýchám ji šelestit, šumět,

verš, sloka vynikne z příboje –

jen chytit, chytit je umět!

Chtěl bych je zachytit jedenkrát,

ty verše štěstí a muky –

tu báseň života psal bych rád,

než pero padne mi z ruky!