PÍSEŇ ZKLAMÁNÍ.

Usíná něco ve mně již,

hřbitov už tišším nemůže být,

k srdci když ucho přiložíš,

sotva to srdce slyšíš bít.

Na ruce když mi sáhneš teď,

řekneš, už v žilách není krev,

šeptáš mi, čekáš odpověď,

nedočkáš, uhas žár i zpěv.

Cypříš se hlouběj’ nesklání,

rakev víc ztlíti nemůže!

Ó, jak je hořké mé zklamání!

Temnější tmavé než kaluže!

Vzejde-li někdy jasný den,

padne jas jeho na trosku!

Černá krev vsákla se do tepen,

beznaděj lehla až do mozku!