Píseň zpěvákova.

Přišly jste mi, písně, znovu

– jak děl pěvec – nevolaně,

jako hnízdo spadlé s krovu;

já vás chytnul v obě dlaně.

Což pak s vámi na bidýlku!

v luh a lesy leťte ruče;

poslouchal jsem jenom chvilku,

jak vám v prsou srdce tluče.

Rozleťte se po vůkolí

našich krovů, družní ptáci,

někomu snad v širém poli

ulehčíte krušnou práci.

Snad že někde s dívčích retů...

– ale nevím, co vás čeká:

ptáčník čas vás chytne v letu,

to však los i u člověka.

Do paláců, ach to víte,

zaletět vám nepřísluší,

jenom ať mi hlaholíte

chvilku z duše k české duši.

Koncem snad vás do kornoutků

sbalí kupec, – tak se děje!

stačí mně, když slzou v koutku

dívčina se rozesměje.