PÍSEŇ ZPÍVANÁ SAMSONU.

Samsonu oči se zalily –

nahmatal krvavé mozoly ruk...

Oh, za chvíli rozkoše celý věk muk,

za jeden okamžik zmdlený

z těch očí obra jak ženy

palčivé, lítostné slzy se perlily.

Útěchu, otroku titanský,

v úlevu supících plecí,

útěchu hořkou zpívám ti v kleci:

Ať je svět židovský, křesťanský, pohanský,

stejný bys musil los vléci,

stejně bys musil šlapati obilí,

tvé síly by se přec chytráci zmocnili

(Dalila jiná dnes obry spíná) –

v titanské síly své rozmachu

byl bys přec ubohým točičem mlýna

s černými dymníky, se stroji – tyrany,

před jejichž hukotem chvěl bys se ztýraný,

ani bys nepoznal opojné rozkoše Dalily,

slzy by z očí tvých slepých se perlily,

síly by vyssály ty stroje strašlivé –

jen oči osleplé, tragické, neživé

po žití vášnivém blahu by šílily...