PÍSEŇ ZPOŽDĚNÉHO

O chvilku jara zpozdil se tvůj krok

a květů nebylo, kde kvetly dřív,

poslední letní omeškal jsi den,

nad prázdným polem kraj už mlhou opředen

a na podzim, kdy bystřin zvoní skok,

přijdeš-li pozdě o vteřinu v sad,

ovoce přestalo se usmívat –

a nevíš, v které slunce, v jaký stín,

a komu starou hlavu vložíš v klín.