Píseň zrazené.

Mé mládí kvetlo, vonělo,

sněť třešňová, se vznášelo.

Ty ulomils ten krásný květ

a zahodils a šel jsi v svět.

Po lukách chodils, po skalách –

a mnohé kvítko vzdechlo – ach.

Pošlapals mnohé na luze

a zlomils květné haluze.

Nad tebou zazněl ptáků kvil,

jež z útulků jsi vyplašil.

Divoké husy táhnou v dál –

též spěješ domů – v srdci žal.

Ty ulomils můj mladý květ

a proto zhořkl tobě svět.