PÍSEŇ ZTRACENOSTI.

Něco se ve mně zatetelí,

něco se ve mně pohne teď časem,

v smutný kraj zírám zšedivělý,

zalitý zimním mdlým jasem.

Vrány jen vidím veslující

přes bílé pláně, zamlklá pole,

ztrácejí v mhách se ku vesnici

pod svahem dole.

Myšlénky černé tak odlétají

z lesů mých hlubin k všedním těm lidem,

odlétly, mhy je přikrývají,

já tu zbyl s bílým tím sněhovým klidem!

Já tu zbyl v tiché bělosti sněhu,

jakoby ztracen zavát a zmařen,

zmrzlá jak řeka uprostřed břehů,

uprostřed vrb, těch mlčících stařen...