PÍSEŇ ZVONAŘOVA.

Ó, zlaté zvony, zněte jen,

tak jako božské hudby sen,

já dal vám život, velký hlas

a vy mi štěstí tvůrce zas;

ze zvonic v kraji tu i tam

slyším vás zvonit: bam, bim, bam.

Na věžích kolem každý zvon

živého srdce mého ston,

ať mraků černých plaší shon,

či lidský oplakává skon,

vždy tentýž známý, teskný tÓn,

poslouchám rád jej: don, din, don.

Ó, zlaté zvony, jsem už kmet,

dnes, zítra liji naposled,

ku hrobu až se budu brát,

na cestu musíte mi hrát

hlaholem slavným jak můj um,

slyším vás v duchu; dum, dom, dum.