Píseň.

Vždy vzpomínám si na tě z jitra,

kdy růže v perlách procitá,

a zdá se mi z jejího nitra,

že úsměv tvůj mi prosvitá.

A vzpomínám si, háj kdy tmavý

v mé dumy tajně šelestí,

a zdá se mi, že kolem hlavy

zní dávná píseň o štěstí.

A vzpomínám si na tě, v mraku

když první hvězdu uzřím vzplát –

a zdá se mi, že ve tvém zraku

já vídal ji tak častokrát.

A naposled, když v čelo dumné

mě v spánku zlíbá anděl můj;

mně zdá se, že kdys býval u mne,

a že to nyní stín je tvůj.