PÍSEŇ.

Divoký mák si natrhám

na poli zprahlém nejvíce,

pomněnky modré k němu dám,

jež u struh kvetou teskníce.

Na její lože nastelu

mák divoký, mák divoký.

Můj bože, já tam nastelu

mák divoký, mák divoký!

Ať rdí se, cudná světice,

ať stud a vztek jí v tvář krev hnal!

Mák rudý rád mám nejvíce.

Vždyť krev jsem vždycky, vždycky dal!

Krvavě kvetla láska má,

jak krví plá má nenávist.

Umřela v krvi láska má.

Co slzami zrosila míst!

Ó ctnostná panno, světice,

můžete s pomněnkou si hrát.

Mák rudý rád mám nejvíce

a umím, umím pohrdat!