Píseň.

Úzké na pěšině, jež se v pole ztrácí,

mladá hospodyně zabrána je v práci;

sukně v kyprém boku vykasaná trošku

prozrazuje oku malou, plnou nožku,

růže sedí v tváři, se rtů píseň tryská

a v sluneční záři čistý srp se blýská.

Ó jen zpívej, ženo! Vždyť ta píseň z lidu

nejlepší je věno, mnohou plaší bídu.

Zpívej, ženo, zpívej na kolébce děcku,

v srdéčko mu vlívej k písni lásku všecku;

ať zas krajem hřímá česká píseň vřelá. –

Naše mládež dřímá, dávno oněměla. –