Píseň.

Jak druhdy pod stromy těmi

zněl dívčí, veselý smích,

teď šustí na zvlhlé zemi

pár listů sežloutlých!

Kde ples byl, – co teď je smutku!

sám v srdci cítím to v skutku,

že brzy přijde po svadlých listech ledový sníh.

Než projdem zimou tou dlouhou,

snad ňadra, jichž zněl tu smích,

se rozvlní milosti touhou

slz, mořem plamenných;

ale též ulehnou mnohá

v chladnou zem, poupata boha,

a na ně spadne po svadlých listech ledový sníh.