PÍSEŇ.

Oblaka bílá, sivá

jdou modrou oblohou;

je chvíle tichá, snivá:

tož touhy duší jdou.

Ó, touhy, moje touhy,

proč stále, stále jen

lkáte jak fantom pouhý,

jenž nikdy nesplněn?

Ó, touhy, moje touhy,

kdy bude přec váš den?

Či marně čas tak dlouhý,

či marně toužím jen...

Oblaka bílá, sivá

jdou modrou oblohou;

je chvíle tichá, snivá –

dál touhy duší jdou.