Píseň.

Pláň pokrytá dřív jinovatkou

je plna krás

a slavík zpívá píseň sladkou

ve trávě zas!

Pojď, opři rukou svoji hladkou

mé hlavy tíž

a skloň na chvíli žití krátkou

se ke mně blíž.

Jen pojď, mé skráně hoří lavou,

a schlaď je rtem.

Chci aspoň sníti s lící žhavou

na klínu tvém,

až s tichou písní, lehce hravou

v sen krásnější

tvé jasné oko září smavou

mne skonejší.

U tebe rozplyne se dechem

vždy každý žal.

Ó skryj mne kyprých vlasů mechem

a líbej dál,

až nebe polibků těch echem

se otřese

a na svém křídle anděl spěchem

nás odnese!