Píseň.

Ó dcero nebes s jarní tváří,

O zlatovlasé dítě mé,

Mně růžovou tvé krásy září

An slepnou oči žížnivé.

Již dávno pro cos chřadnu tíše;

Ach! pro tvou sladkou hubičku.

Jen sem s ní dobrovolně spíše,

Syc políbím sám paničku!

Pak mášli želet mého činu,

Jsem ti ji hotov mžikem zpět,

Bych smazal svévolnosti vinu,

Já stonásobně vrátit hned.