Píseň.

Jsou v lidském žití jasné chvíle,

jež líbezně jak hvězdy bílé

tmou všednosti nám svítí vstříc,

a neuhasnou nikdy víc!

Jsou spanilé a vonné květy,

jež u cest mládí družně vsety

máj sijí v hruď, a jejich dech

nám blaží cit i po létech!

Jsou srdce drahá, duše známé,

na něž si rádi vzpomínáme

jak hříšní na své anděly –

i když nás osud rozdělí!

A bytosti ty dobré, vlídné

když jednou naše oko zhlídne –

my v celém žití jejich líc

už nezabudnem nikdy víc!