PÍSEŇ.

By Adolf Bohuslav Dostal

Zvedni hlavu zamyšlenou,

jarem hoří svět,

dřív než budeš mojí ženou,

bílou růží ulomenou,

rozzpívej se naposled.

Slunce zajde, den je krátký,

růže uvadne –

mládí den ti stráví sladký,

v němž ti jako do pohádky

skane štěstí záhadné.

Nové sny ti potom sklenou,

nepoznaný svět,

rozkveť, nežli budeš ženou,

bílou růží ulomenou,

rozzpívej se naposled.